Sluncem osvětlená skalní stěna nad zeleným údolím v Pyrenejích

PYRENEJE / GR 11 / PO SVÝCH

Přes hory.
Až k moři.

Jeden batoh, stovky kilometrů a všechno mezi tím.
Pojď se mnou po stezkách Pyrenejí.

Vyrazit na cestu

16. ČERVENCE — 18. SRPNAOD ATLANTIKU KE STŘEDOZEMNÍMU MOŘI

29. ČERVENCE / Z DENÍKU

„Myslel jsem že to
nikdy neskončí.“

Celý zápisek

PŘÍBĚH POKRAČUJE DOLE

DLOUHÁ CESTA. MALÉ OKAMŽIKY.

Hory se nedají uspěchat.
A tenhle příběh taky ne.

Ranní balení batohu. Jezero za posledním sedlem. Oběd, na který jen tak nezapomeneš. A zprávy od lidí, kteří jdou tak trochu s tebou.

Tohle je můj přechod Pyrenejí, poskládaný ze zápisků a fotografií, které jsem cestou posílal domů. Tak pojď. Krok za krokem.

16. 7.dobrodružství začíná

GR 11stezkou přes Pyreneje

600+ kmza mnou už 11. srpna

18. 8.konečně u cíle

LISTY Z CESTOVNÍHO DENÍKU

Každý den má svůj příběh.

28 zápisků
Jedna dlouhá cesta.

První kroky

Batoh na záda. A vyrazit.

16. 7. Praha → Madrid

Dobrodružství začíná

Moje letošní dobrodružství začíná.

Křídlo letadla u letištního terminálu před odletem16. 7.

17. 7. Higer · GR 11

Teď už jen šlapat

Včera cesta a dnes ráno ještě kratší přelet, ale teď už jsem na cestě. Hned od začátku jsou krutopřísné kopce. Potím se jako prase a to bylo pod mrakem. Zřídil jsem si všechno co jsem potřeboval, teď už mě nezbývá nic než šlapat.

Dřevěná brána GR 11 Transpirinaica s nápisem Higer–Cap de Creus 835 km17. 7.

19. 7. Elizondo

Kilometry přibývají pomalu

Cesta jako ve Velké Fatře pouze nižší nadmořská výška. Vedro dusno. Došel jsem do Elizonda a vzal hotel. Km přibývají pomalu. Časy podle ukazatelů nestíhám. Ale nevadí, jel jsem si to hlavně užívat.

Zelené kopce a roztroušené usedlosti pod zataženou oblohou19. 7.

20. 7. Urkiaga → Auritz/Burguete

V útulně úplně sám

Včera nebyl signál. Etapa z Elizonda mě dala zabrat. V útulně jsem nocoval sám. Dnešní etapu do Aritzu mám za sebou, tak popojdu ještě kousek dál. Sluníčko mě nešetří, ještěže příjemně fouká.

Zlatavá travnatá stráň v ranním nebo večerním slunci20. 7.

21. 7.

Tři etapy za dva dny

Včera večer kupodivu byl signál i v hrách, ale neměl jsem večer sílu psát. Měl jsem toho plné zuby. Spal jsem ve 1200 m.n.m. Spojil jsem 3 etapy do 2 dnů. Dnešní den byl zatím nejnáročnější, ale také zatím nejkrásnější. Pyreneje se ukazují postupně. Už jsem viděl hory, které mě čekají, a těším se . Dnes sprcha a postel, zasloužím si to. Všem co mě doma drží palce moc děkuji.

Nápis GR 11 poskládaný ze zvířecích kostí v trávě21. 7.

22. 7. Izaba / Isaba

Ve stínu v Izabě

Do Izaby jsem se doslova doplazil, vedro je jako prase. Píšou 31 stupňů. Odměnil jsem se výborným hovězím, jako pozdní oběd. Teď sebou plácnu někde do stínu a večer ještě kousek popojdu. Zdravím do Čech, ale čecha jsem ještě nepotkal. Dnes za 20 km 5 lidí.

Pěšina mezi suchou trávou a zelenými keři s horami v dálce22. 7.

Vysoko v horách

Tady se hory začínají odměňovat.

24. 7.

Za všechnu tu dřinu

Skupina Isara zpívá v jedné písni “ rano chlap jak skála, večer pouhý stín. Za tu hromskou dřinu 4 pence jen” Já nemám ani 4 pence, zato mám tohle.

Modré horské jezero s travnatými a skalnatými vrcholy za slunečného dne24. 7.

25. 7.

Jezero ve dvou tisících

Další ukázka z krásy Pyrenejí. Opět jezero 2000 m.n.m a pasou se tam koně. Neskutečná krása.

Klidné horské jezero mezi travnatými břehy a tmavými vrcholy pod mraky25. 7.

26. 7. Collado de Tebarray · 2 782 m

Cestou kolem jezer

Dnes bych to nazval cestou kolem jezer. Při té příležitosti jsem překonal nejvyšší bod GR 11, Collado de Tebarray 2782 m. n. m. Pouhých asi 15 km, šle výživných. Beru chatu s spím 2200 mnm. Musím vyzkoušet regugo.

Tmavomodré jezero v kamenitém horském kotli pod vysokým vrcholem26. 7.

28. 7. Ordesa → Refugio de Pineta

Náročnější. A krásnější.

Včerejší den byl jeste ve znamení jezer. Včera večer jsem vstoupil do národního parku Ordesa a dnes už jsem na druhé straně u Refugio de Pineta. Neuvěřitelný den, strašně náročný, ale překrásný. Každý den je těžší, ale krásnější než předešlý.

Oranžově ozářený horský hřeben nad šedým skalnatým údolím28. 7.

Život na stezce

Velké výhledy. Malé radosti.

29. 7.

Čtyři hodiny dolů

Tuto stěnu jsem včera sestupoval čtyři hodiny. Myslel jsem že to nikdy neskončí. Dole jsem si spravil náladu colou a dvěma pivy.

Vysoká skalní stěna nad zalesněným údolím29. 7.

29. 7.

Z jiného soudku

Tak na přání z jiného soudku, Honzíku. Dnešní večeře

Večeře: maso, hranolky, vejce, pečené papriky a pivo29. 7.

2. 8.

Pot a neskutečná krása

Kamení, skály, hory, jezera, pot a krev. Hooodně potu. A taky neskutečná krása.

Horská louka mezi skalnatými svahy pod modrou oblohou2. 8.

Jezera a bouřky

Hory mají víc než jednu tvář.

4. 8.

Tisíc a jedno jezero

Poslední dva dny byly jako z pohádky ” tisíc a jedno jezero ” a z písně ” začaly kopce a šutráků fůry”. Hory ukázaly i svou stinnou stránku. Včera dvě bouřky, večer to byl brutál, byl jsem rád, že mám střechu nad hlavou. Spal jsem sice v jídelně na zemi, ale nevyhodili mě.

Dlouhé horské jezero v kamenité krajině pod zataženou oblohou4. 8.

5. 8.

Krajina se mění. Kopce zůstávají.

Dneska se úplně změnil ráz krajiny. Kopce ale zůstaly. Převýšení se nezmenšilo.

Stromy v údolí a sluncem osvětlené hřebeny v dálce5. 8.

6. 8. Areu

Ještě kousek dál

”Těžko velím kanadám, když usarnu si na hřbet dám, táhnu se jak těsto štrúdlu ” Jan Vyčítal. Tak nějak bych charakterizoval dnešní den. Ale do Areu jsem se dotáhl. Doufám, že se ještě kousek posunu.

Kamenný kostel s věží v horské vesnici6. 8.

7. 8. Španělsko / Andorra

Pětistý kilometr. A další hranice.

První fotka je ještě Španělsko a další už Andora ofoceno ze sedla na hranici. Ani značka, že překračujete hranice. Stejné to bylo mezi Španělskem a Francií. Překonal jsem pětistý km.

Horská jezera pod sedlem, po pravé straně vysoká skalní stěna7. 8.

9. 8. Andorra / Španělsko

Z hor na chvíli do města

Dneska je to obráceně Andora a pak Španělsko. Přidávám pár fotek z Andora la Villa, kam jsem si odskočil.

Kamenitá horská cesta pod výraznými mraky9. 8.

9. 8.

Do cíle už jen kousek

Všem co mě přáli ke svátku děkuji. Do cíle už mám kousek

Rozcestník GR 11: Refugi de Malniu 9,7 km a Cap de Creus 233,0 km9. 8.

Směrem k moři

Ještě za tenhle kopec.

10. 8. Portella de Calm Colomèrs

Štíty vystřídaly kopce

Včera jsem překročil sedlo Portella de Calm Colomèrs a úplně se změnil ráz krajiny. Skončily štíty a zase začaly kopce. Převýšení bohužel zůstalo. Ještě přidávám pár fotek z městečka Piugcerda.

Malá horská jezera mezi kameny v měkkém světle podvečerní oblohy10. 8.

11. 8. Coll de la Vaca

Za hranicí 600 kilometrů

Ty kopce zase tak malé nejsou. Dnešní nejvyšší bod skoro 2900 mnm. Překonal jsem 600 km.

Tyrkysová horská jezera pod skalnatými pyrenejskými hřebeny11. 8.

12. 8. Beget

Z výšek do Begetu

Včera touhle dobou jsem byl ve výšce 2800mnm a teď sedím v Begetu 580mnm. To ještě o 200m klesnu. Opravdu už jen kopce

Travnatá pěšina mezi ohradníky směřující k zeleným kopcům12. 8.

13. 8.

Vedro je horší než stoupání

Krásně se na tu mapu dívá. V současné době je mým nepřítelem vedro a nedostatek vody. Ne že by stoupání nebyla nepříjemná, ale vedro je horší. Musím tahat víc vody. Včera mě poprvé zklamal i veřejný zdroj.

Světlý skalní hřeben nad zeleným lesem pod jasně modrou oblohou13. 8.

14. 8.

Do cíle už jen dvě číslice

Mám tady malou oslavu, od teď už mám do cíle dvojciferné km

Malá oslava na terase: hamburger, hranolky a sklenice piva14. 8.

14. 8.

Cap de Creus na dohled

Už jsem jako žralok když ucítí krev. Není to moc vidět, ale to bílé v zadu je cap de Creus, tedy cíl.

Výhled přes zelené kopce a pobřežní krajinu ke vzdálenému cíli Cap de Creus14. 8.

Poslední kilometry

Ve vzduchu už je cítit moře.

15. 8.

Už je cítit mořský vzduch

Neviděl jsem zatmění slunce, tak jsem si dneska počkal na východ. Dneska mě cesta vede po zastrčených kostelech a hradech. Už je ale cítit mořský vzduch. Cíl je blíž a blíž.

Oranžový východ slunce nad střechami domů a siluetami stromů15. 8.

17. 8.

La már

la már jak říkají Španělé

Toulavý Vlk u moře pod modrou oblohou17. 8.

18. 8. Cap de Creus

Konečně v cíli

Konečně vytoužený cíl treku. Teď už se jen vrátit domů. Jsem neskutečně šťastný. Ollaaa

Sluneční světlo na mořské hladině za skalnatým pobřežím v cíli treku18. 8.

18. SRPNA · CAP DE CREUS

A pak už
jen moře.

„Konečně vytoužený cíl treku. Teď už se jen vrátit domů. Jsem neskutečně šťastný. Ollaaa“

Toulavý vlk

Projít si to ještě jednou

O TOMHLE DENÍKU

Vzpomínky, které
zůstávají na cestě.

Cestovní deník Toulavého vlka. Okamžiky z dlouhého přechodu Pyrenejí, tak jak přicházely: s radostí, únavou a chutí jít zase dál.

A také hlasy lidí, kteří byli u toho na dálku. Jejich povzbuzení, otázky a malé zprávy z domova patří k téhle cestě stejně jako hory.